Václav Havel: Obraz bílého koně ve vesmíru
Na Benefičním galavečeru nadačního fondu Trebbia vysílaném
Českou televizí dne 11. března 2012 byl dražen obraz, jehož autorem je Václav
Havel. Obraz údajně představuje bílého koně ve vesmíru a tak byl i nazván.
V krátkém filmovém komentáři bylo konstatováno, že kůň znamená svobodu,
bílá čistotu a vesmír je označením pro veškerý časoprostor, hmotu a energii
v něm. Přesto byla vyslovena otázka, „jaké poselství je asi ukryté ve výtvarném
díle jedné z největších osobností tohoto světa?“
Je tam
skutečně nějaké poselství ukryté? Pakliže ano, proč je Václav Havel nesdělil
nikomu ani svým nejbližším? Jaký pro to
mohl mít důvod? Byla snad symbolika obrazu pouze hluboce osobní výpovědí?
Pokud se v dospělosti jedinkrát a zároveň naposled chopil štětce, co jej k tomu přimělo? Vzpomínka na dětství, kdy se jeho maminka , která ráda kreslila, snažila aby také maloval? Či krátkodobý rozmar dramatika, disidenta, člověka mimořádného intelektu a charakteru, který se rozhodl nakreslit obraz, jehož námětem byl poněkud jednoduchý, značně neobvyklý motiv koně nacházejícího se ve vesmíru, s tak prostým, přesto jím tajeným poselstvím či symbolikou, prezentovanou v komentáři? Nebo naopak, byť rukou kresbou již dlouho necvičenou, pokusil se do svého obrazu vložit obsah hodný jeho intelektu, zatímco výtvarná úroveň malby nebyla podstatnou? Jsem přesvědčen, že volil právě to.
Pokud se v dospělosti jedinkrát a zároveň naposled chopil štětce, co jej k tomu přimělo? Vzpomínka na dětství, kdy se jeho maminka , která ráda kreslila, snažila aby také maloval? Či krátkodobý rozmar dramatika, disidenta, člověka mimořádného intelektu a charakteru, který se rozhodl nakreslit obraz, jehož námětem byl poněkud jednoduchý, značně neobvyklý motiv koně nacházejícího se ve vesmíru, s tak prostým, přesto jím tajeným poselstvím či symbolikou, prezentovanou v komentáři? Nebo naopak, byť rukou kresbou již dlouho necvičenou, pokusil se do svého obrazu vložit obsah hodný jeho intelektu, zatímco výtvarná úroveň malby nebyla podstatnou? Jsem přesvědčen, že volil právě to.
Dominantním
objektem obrazu je bílý kůň. Obklopuje ho prostředí, které vypovídá, do jakého
rámce je symbolický obsah vložen. Představuje vesmír, jak bylo v komentáři
uvedeno? Domnívám se, že nikoli. Ten by
obklopoval bílého koně v celé ploše
obrazu a vedle hvězd by obsahoval i jiné kosmické objekty různých
proporcí. Ale tady vidíme, že kůň stojí zcela zřetelně na otevřeném hvězdném
nebi. Dokonce jeho levé přední kopyto se dotýká
modré hvězdy, která svou modrou září obklopuje jeho zlatou podkovu. Od umělce, jakým Václav Havel byl, by se dalo
očekávat, že nejbližším námětem koně mu bude bílý, okřídlený Pegas, který
podkovou vyráží pramen a devět pannen neboli věd (múz) stojících okolo. Zobrazený
kůň ale nemá křídla a přece se nachází na otevřeném, hvězdném nebi. Pokud jsme někdy
v životě drželi v rukou Bibli a začetli se do Nového zákona, pak nás patrně
napadnou verše Zjevení sv. Jana:
„A
viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno
Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun, Jeho jméno
je napsáno a nezná je nikdo než On sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a Jeho
jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečena do
bělostného čistého kmentu.“ Zj.19-11,12,13,14 Má symbolika s těmito
verši něco společného?
Symbol bílého koně se objevuje takřka ve všech
kulturách. A je mu také připisován
hluboký, byť různorodý význam. Lze jej nalézt v mnoha publikacích,
zabývajících se symbolikou. V žádné z nich však nenalezneme to
podstatné, klíč, který by propojil významy
jednotlivých symbolů, které se na obraze vyskytují, do smysluplného obsahu, a
zároveň se vztahoval k autoru obrazu, Václavu Havlovi. Souvisí onen symbol
bílého koně přece jen s verši Janova Zjevení? Pakliže ano, pak by se tento klíč
mohl nalézat v rozsáhlém díle Emanuela Swedenborga „Nebeská tajemství“,
konkrétně v části, která se nachází v knize Styk duše s tělem a O
bílém koni v Apokalypse. ( Překlad Rev. M. Krejza a L. Máchová, Tiskservis
Ostrava 2002) Ta pojednává nikoli o symbolice, přestože se tak může jevit, ale o
staré, současnou civilizací zapomenuté nauce souvztažnosti. V knize nalezneme
tato Swedenborgova slova:
„...Ze smyslu
jednotlivých výrazů (uvedené části Janova Zjevení) je zřejmé, že je zde
popisováno Slovo ve svém duchovním, neboli vnitřním významu. Otevřenými nebesy
se znázorňuje a označuje, že vnitřní význam Slova lze pozorovat v nebi, a
proto je spatřují i ti na světě,kterým je nebe otevřeno. Bílý kůň znázorňuje a označuje chápání Slova co do jeho vnitřního
obsahu.“
Skutečnost, že se na obraze jezdec nenachází tedy znamená, že V. Havlovi záleží zejména na chápání vnitřního obsahu slova světského,
které k němu doléhá ze světa a
kterým promlouvá a vyjadřuje se ve svých hrách, textech a promluvách, on
sám.
Dále E. Swedenborg vysvětluje:„Ve starých církvích bylo dobře známo, že vozy a koně označují
tyto věci, neboť šlo o církve obrazné a věda o souvztažnostech a zobrazeních
byla u lidí této církve považována za vědu nejvýznamnější…“
Jisté je
jedno. Václav Havel byl muž vynikajícího
intelektu, spisovatel, dramatik i politik.. Nic pro člověka Havlova zaměření
nemohlo být důležitějšího, než hluboké porozumění slovům v celé jejich
významové hloubce a šíři, síle, slabosti, citovosti i skrytém nebezpečí
dvojznačnosti, schopnosti řadit je do vět jednoznačného významu a vyjádřit jimi
naprosto přesně to co chtěl sdělit a jimi ovlivňovat k lepšímu společnost
i svět… Slova, slova a zase slova.
Zkoumal je. Když je vyslovoval, mnohdy je současně rukama jakoby prohmatával, aby se snad ujistil,
že neobsahují nic víc ani méně, než jen to, co jimi chtěl vyjádřit. Pohrával si
se slovy ve svých Antikódech, když se svým bratrem Ivanem vymýšleli slova svého
jazyka Ptydepe, „který měl v prostředí děje hry Vyrozumění zajistit štěstí vyloučením
emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti atp. Ptydepe bylo vyvinuto ryze
vědecky, tak, aby eliminovalo dvojznačnosti a možné omyly z přeslechnutí stejně
nebo podobně znějících slov…“(Wikipedie)
To, jak byl zaujat slovem
nejlépe dokládá jeho skvělá esej „Slovo o slovu“, kterou napsal a prvně
přednesl ve Frankfurtu 15. října 1989 u příležitosti udělení mírové ceny
německých knihkupců. Ocitujme některé pasáže:
„Je-li Slovo Boží zdrojem veškerého Božího
stvoření, pak ta část tohoto stvoření, kterou představuje lidské plémě, je sama
sebou jen dík jinému Božímu zázraku, totiž zázraku lidského slova.“
„Žádné slovo,
aspoň v onom poněkud metaforickém smyslu, v jakém tu slovo „slovo“ používám, –
neobsahuje jen to, co mu přisuzuje etymologický slovník. Každé v sobě obsahuje
i osobu, která ho vyslovuje, situaci, v níž ho vyslovuje, a důvod, proč ho
vyslovuje. Totéž slovo může jednou zářit velkou nadějí, podruhé vysílat jen
paprsky smrti. Totéž slovo může být jednou pravdivé a jednou lživé, jednou
oslňující a jednou šálivé, jednou může otevírat nádherné perspektivy a jednou
může jen pokládat na zem kolejnice vedoucí do celých souostroví koncentračních
táborů. Totéž slovo může být jednou stavebním kamenem míru a jindy může každá
jeho hláska dunět ozvěnou kulometů.“
Pokud
připustíme, že slovo bude dominantou onoho ukrytého tajemství obrazu, pak se
před námi při pohledu na něj otevře úžasná, nečekaná hloubka symbolické výpovědi
vyslovena překvapivě jednoduchým motivem
bílého koně na otevřeném hvězdném nebi.
Pokládat si
otázku, zda Václav Havel znal Bibli by jen dokazovalo, že o jeho životě nevíme
takřka nic. Od dětství byl knihomol. Zajímala jej rovněž filozofická
literatura. Navíc byl už v dětském věku veden, aby besedoval s těmi,
kteří rodinu navštěvovali, mezi nimiž byli například filozofové Josef Šafařík a
Jan Němec. Konečně, Havlova esej Slovo o slovu začíná prvním veršem Prologu
Janova evangelia:
„Na počátku bylo slovo, praví se na
první stránce jedné z nejdůležitějších knih, které
známe. V té knize to
znamená, že zdrojem veškerého stvoření je Slovo Boží. Neplatí to
však, přeneseně, i o
veškerém konání lidském…“
Dále pak nalezneme:
„Jako věřící se modlíme k
Bohu, jako magici vyvoláváme či zaklínáme duchy a zkoušíme tak svým slovem
zasahovat do přírodních i lidských dějů, jako příslušníci novověké civilizace –
ať už věřící, či nevěřící – skládáme ze svých slov vědecké teorie a politické
ideologie, jimiž čelíme – tu úspěšně a tu neúspěšně – tajemnému běhu světa a
jimiž tento běh – tu úspěšně a tu neúspěšně – ovlivňujeme.“
Jestliže pohlédneme na obraze zachycený
postoj koně, vidíme, že jeho hlava je skloněna a oči jsou upřeny dolů. Stěží se
ubráníme pocitu, že jeho postoj je výrazem pokory. Je to pouze náhoda? Postoj
zachycený štětcem bez hlubšího úmylu? Víme ale, že pokora byla součástí Havlova
života i slovního projevu. V téže eseji píše:
„...Totéž slovo může být jednou
pokorné a podruhé pyšné. A nesmírně snadno a velmi nenápadně se může slovo
pokorné proměnit ve slovo pyšné, zatímco jen velmi těžce a velmi dlouze se mění
slovo pyšné ve slovo pokorné.“
„...Není těžké doložit, že
všechny hlavní hrozby, jimiž musí dnešní svět čelit, od atomové války přes
katastrofu ekologickou až po katastrofu civilizační (tím myslím prohlubující se
propast mezi bohatými a chudými jednotlivci i národy) mají kdesi ve svých
útrobách skrytu jednu společnou příčinu: nenápadnou proměnu slova původně
pokorného ve slovo pyšné.“
Na boku koně vidíme nakreslený podivný šíp. Co jeho
prostřednictvím Václav Havel sděluje? Nalezneme v téže eseji slovo šíp?
Ano, nalezneme:
„...Vedle slova elektrizujícího
společnost svou svobodou a pravdivostí je tu i slovo hypnotizující, šálivé,
fanatizující, zběsilé, podvodné, nebezpečné, smrtonosné. Slovo – šíp.“
„...slovo je úkaz tajemný,
mnohoznačný, ambivalentní, zrádný. Může být paprskem světla v říši tmy,
jak kdysi nazval Bělinskij Ostrovského Bouři, ale může být i smrtonosným šípem.
A co je nejhorší: může být chvíli tím a chvíli oním, může být dokonce obojím
současně.“
„...jak snadno se může dobře
míněná věc změnit ve zradu svého vlastního dobrého úmyslu – a to opět jen skrze
slovo, jehož smysl nebyl zřejmě dost bedlivě střežen. Taková věc se může stát
velice snadno, člověk si toho téměř nevšimne, stane se to nenápadně, tiše,
pokradmu, - a když to nakonec člověk zjistí, zbývá mu už jen jediná možnost:
pozdní údiv.“
Tyto tři pasáže hovoří o slabinách slova. Je snad
náhodné, že onen zvláštní šíp nakreslil
v místě, kde má kůň slabiny? Jak vyjádřit symbolicky proměnu slova dobrého
v nedobré až smrtonosné? Václav Havel vyznačil počáteční smysl lidského
slova čtvercem, který symbolizuje Zemi jako místo jeho původu a tím naznačil,
že se jedná o slovo lidské. Šíp znázorňující slovo procházející touto proměnou
zobrazil čarou, která se ve své druhé polovině lomí. Zde je pak spojena soustavou
dvou háků s opačnými momenty rotace. Součástí jednoho z nich je
symbol malého luku, který nenápadně, tiše a pokradmu mění smysl
původní rotace šípu a odklání jeho směřování k cíli svými drobnými,
nenápadnými, mimo cíl směrovanými střelami. Stává se tak šípem podobným smrtonosnému
blesku. Oblouk obkružující původní, zamýšlený cíl pak naznačuje překážku bránící
jeho dosažení. Jinak řečeno, opět skrze slovo, jehož obsah nebyl dostatečně
střežen se pokradmu mění smysl původního slova či vlastního dobrého úmyslu v
opačný, „ a když to nakonec člověk zjistí, zbývá mu už jen jediná
možnost: pozdní údiv.“ Tuto
proměnu rovněž podtrhl červenou barvou šípu. Červená symbolizuje lásku,
ale je také symbolem krve.
Jak podivuhodná, nepopiratelná shoda symboliky
obrazu s textem Havlovy eseje Slovo o slovu! Můžeme toto zjištění tímto
uzavřít konstatováním, že obraz je pouze brilantním symbolickým
vyjádřením písemného obsahu této eseje? Domnívám se, že ne. Jsou zde důležité tři
okolnosti. Tou první je tato skutečnost: Kdyby obraz skrýval jen tento obsah, byl
by důvod, aby V. Havel tajil co představuje? Jistě ne. Nenachází se zde nic
hluboce osobního. Druhým důvodem je skutečnost, že na obraze se nacházejí další
symboly. Tím třetím, nejvýznamnějším, je pravá noha koně, zachycena
v pozici hrabání.
Existují symboly, které byly autorem
vytvořeny neúmyslně a po desetiletí, někdy i staletí, byť všem na očích, zůstaly
neviděny. A náhle, nečekaně se z hlubiny času vynoří, padnou nám do očí a sdělují něco nového o člověku, který již mezi
námi není. A nutí nás přemýšlet, připomínat si, a nově si uvědomovat kým byl, co pro nás a svět znamenal, hledat ve
vzpomínkách a s nemalým překvapením nalézat nové, udivující souvislosti,
které jsme za jeho života nepostřehli. Možná to můžeme říci i o některém z následujících symbolů
Havlova obrazu.
Nebe pokrývá celou plochu obrazu a naznačuje tak,
že symbolika se dotýká duchovní roviny. Na nebi vidíme hvězdy. V Bibli, ve
Starém zákoně v knize Daniel 12,3 se píše:„Ale ti, kteří jiné
vyučují, skvíti se budou jako blesk oblohy a kteří k spravedlnosti
přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné časy.“ Máme pocit, že se tato
pasáž dotýká i životních snah Václava Havla? Jakou úlohu přisuzujeme jeho Fóru
2000, esejím, státnickým a ostatním projevům, v nichž se snažil nalézat
nové pohledy na současnost, pootevřít dveře novým myšlenkám k naší
budoucnosti, jeho disidentskému úsilí
bránit spravedlnost, svobodu a pravdu i za cenu osobní oběti?
Levé přední kopyto bílého koně se dotýká hvězdy a
její modrá záře ozařuje jeho zlatou podkovu. Je to pouze náhoda bez jakékoli
symbolické souvislosti? Nebo sděluje touhu dotknouti se hvězd a modrá záře
vyjadřuje naději, aby se tak stalo? Jaký paradox…Planetka č. 204370, vážící dvě
tuny, nese jméno jedné z postav jeho divadelní hry Audience: Ferdinandvaněk.
Jméno Václav Havel nésti nemohla, neboť pravidla Mezinárodní astronomické unie
nedovolují pojmenovávat planetky po politicích dříve, než po stu létech od
jejich smrti.
Podkova znamená vědomosti intelektu. Pro dramatika,
spisovatele, politika velmi důležitá vlastnost, zpravidla nabytá vlastním
úsilím.
Kůň okovaný do zlata zanechává na cestě, kudy kráčí,
zlatou stopu. Zanechat ji za svým životem je nedostižným snem mnoha smrtelníků,
přestože ji spatřují již jen pozůstalí. Zdá se, že stejně jako současnost, bude
i budoucnost k Václavu Havlovi
neméně štědrá.
Obraz původně žádnou signaci neměl. Václav
Havel tak učinil na samém sklonku života, aby tak stvrdil své autorství. Nedosvědčuje
to rovněž, že obraz byl původně něčím jiným, než jen obrazem?
Své jméno, které vepsal do boku koně, můžeme
číst jako parafrázi kapitoly Janova Zjevení: Na plášti a na boku má
napsáno jméno: ...“ Zj. 19,16. Naznačil tím, že kůň
patří jemu a rád by ho sedlal jako jeden z těch, kteří tvoří „...nebeská vojska na bílých koních, oblečena do
bělostného čistého kmentu...“? Odpověď na tuto otázku se dozvíme každý
v jiném čase. Pokud se ovšem ocitneme na téže straně, na které se nyní
nachází Václav Havel.
Masivní obrazový rám se na fotografii jeví jako zlatý
se stříbrnou patinou, zatímco bývá uváděn jako stříbrný. V obou případech,
ať stříbrný či zlatý, zcela jistě není náhodnou součástí obrazu. Důvod, proč
zvolit takovýto rám existuje. „Stříbrem a zlatem se symbolizují a tím
také rozlišují substanciální hodnoty: zlatem věci nebeské a stříbrem věci
duchovní a podle toho i lidé, s ohledem na kvalitu jejich přijímání vlivů
od Pána. Kdo je v lásce k Pánu, ten je mentálně nebeský. Kdo je
v lásce k bližnímu čili v účinné lásce je mentálně duchovní.(
J.S.Mařík, Pohledy do tajemství Bible) Nenacházíme zde přece
jen oprávněný důvod ke stvrzení toho, že bílý kůň se nachází nikoli ve
vesmíru ale na otevřeném nebi? Zda V. Havel byl založením mentálně duchovním,
či mentálně nebeským, ponechám Tomu Nejpovolanějšímu. Konečně, zdá se, jako by
časem vytvořená patina snad upřesnila poměr obojího. Symbolika spojuje stříbro
rovněž s Měsícem: „Luna zapůsobila na lidskou imaginaci ještě více,
než její druh Slunce. Poezie a píseň, lidová víra a náboženství, mytologie a
symbolika, všechny viděly v Měsíci ideální objekt pro stimulaci a
oplodnění fantazie.“ (Citace Mooreho z knihy Angelologie dějin 1 autora
Emila Páleše, vydavatelství Sophia).
Na
obraze se nachází ještě jeden důležitý, povahu obrazu určující, zmíněný třetí symbol.
Je jím ona pravá noha koně, kterou Václav Havel zachytil v pozici hrabání
nepochybně zcela úmyslně. V projevu koně znamená „dej mi, nasyť mne“.
Není snad
ono „ dej mi, nasyť mne“ podstatou
toho, čím mu tento obraz byl?
„Číňané říkají: Obraz má větší cenu než
tisíc slov.“ William James, zakladatel americké psychologie poukazoval na to,
že podvědomí uskuteční každý obraz, který si člověk s jistotou a
neochvějnou důvěrou představuje.“ (Dr. Joseph Murphy: Moc
podvědomí).
Je téměř jisté, že toto Václav Havel věděl a obraz
mu byl zejména podpůrným prostředkem posilujícím koncentraci i hloubku meditace
či modlitby, a také i každodenní připomínkou cíle, kterého chtěl v životě
dosáhnout.
V
Bibli je psáno:„Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám
dáno, a budete to mít.“ Marek 11,24
„Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte, a bude vám
otevřeno.“ Matouš 7,7.
Nyní jistě pochopíme,
proč byla symbolická výpověď obrazu pro Václava Havla natolik hluboce intimní
záležitostí, že ji nikomu ani svým nejbližším neprozradil.
Dr. Joseph Murphy, doktor náboženských věd,
filozofie a práva ve své knize Energie z kosmu píše: Přijměte za
svůj příkaz mlčenlivosti: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“ ... Máte-li nějaký
určitý plán, životní cíl, neměli byste ho s nikým probírat,
s výjimkou svého milovaného životního partnera, který je s vámi
spojen v lásce a v duchu. Avšak hovořit o tom s přáteli nebo
příbuznými je většinou nejen neplodné, ale i nerozumné – často se vašim nápadům
vysmějí, nebo na vaše nápady a naděje pustí studenou sprchu.“ Stvrzuje tak platnost obecně známého přísloví.
Je třeba dodat, že obraz bílého koně namaloval
Václav Havel už v roce 1982, zatímco esej napsal o sedm let později. Byť
již tehdy se na obraze symbolické paralely s jeho myšlenkami v eseji obsaženými objevují. Nedosvědčuje i tato skutečnost,
že můžeme v samém závěru takřka s jistotou říci, že nikoli poselství
ale tajemství, které obraz skrývá, jsou osobní, hluboce lidské tvůrčí tužby a
mety, kterých již v té době toužil dosáhnout a otázky, které si přál
pochopit či zodpovědět, se kterými se obracel k Tomu, který Jediný mu na
ně mohl dát odpověď a jeho tužby naplnit? Zda tento závěr přijmeme, záleží již jen na nás samotných, na
tom, jaké osobní životní zkušenosti a poznatky nás formovaly. Je rovněž na
objektivních historicích aby posoudili, zda Václav Havel poté, kdy dosáhl
naplnění svých tužeb, zůstal vnitřně týmž člověkem, kterým byl v roce
1982. Kdy a proč se tohoto obrazu vzdal nevíme. Ale v té době
již Václav Havel dosáhl toho, po čem toužil a tak lze předpokládat, že pro něho již ztratil svůj význam.
Pokládat si
otázku, zda Václav Havel byl znalý symboliky nemá smysl. Dokázal ji v životě
často smysluplně aplikovat. Filmové Odcházení, jehož je autorem i režisérem, překypuje
symbolickými scénami. Snad proto bylo neznalou částí diváků přijato
s rozpačitým nepochopením. Například v samém závěru filmu V. Havel
vynoří hlavu z hlubiny jezírka a praví: „Děkuji Vám, že jste si
vypnuli mobily. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Zapněte si
mobily.“ A znovu se zanoří. Proč tuto scénu považoval za natolik důležitou, že
se navzdory svému chatrnému zdraví neváhal ponořit do chladné vody? Aby pouze
tímto nečekaným závěrem překvapil diváky? Jistě, že ne!
Voda je symbolem pravdy. Sám do ní ponořen sděluje
tuto absolutní pravdu divákům. Pravdu, kterou vyslovoval vždy, pravdu, která je
základním atributem samotného Boha. Vyslovuje ji ve chvíli, kdy diváci mají
vypnuté mobily a symbolicky tak vystoupili ze světa, v němž je pravda a láska často
zašlapaná v chaosu vyprázdněného obsahu slov, lží a relativity veškerého.
Svým „zapněte si mobily“ je do tohoto světa znovu navrací a ponechává na nich
samotných, zda tuto pravdu přijmou, či nikoli. A sám se do hlubiny pravdy znovu
noří.
Je úžasné kolik myšlenek dokáže vypovědět tento, na
první pohled poněkud naivně působící, přesto Havlovy geniality hodný,
symbolický obraz bílého koně na otevřeném nebi. A kolik podnětů
k zamyšlení předkládá. Je nepochybné, že vypovídá i něco nového o Václavu
Havlovi. Vypovídá o jeho životní touze a víře, která je jen osobní, mezi
člověkem samotným a Bohem. O tom, že když tlučeme na Jeho dveře, otevře a dá
nám oč prosíme, pakliže jsme svým životem prokázali, že jsme připraveni Jeho
dar přijmout a obdarovat jím také své bližní.
----------------------------------------------------------------------
Pod
čarou:
Zbývá ještě zodpovědět otázku,
zda Václav Havel znal dílo Emanuela Swedenborga. Domnívám se, že ano, neboť v
něm se nachází klíč k porozumění obrazu bílého koně. Je to právě Havlova znalost
vztahu obrazné souvztažnosti bílého koně k chápání Slova Božího,
(biblického) v jeho vnitřním, duchovním, významu, díky které dokázal
vtělit obrazu a skrýt před neznalými symboliku mimořádné myšlenkové hloubky. Skutečnost, že bílý kůň je nakreslen bez
jezdce „Jehož jméno je Slovo Boží“ znamená, že V. H. měl na mysli chápání lidského slova v
celé jeho šíři i duchovnosti. Neboť slova která vyřkneme nezanikají, ale
v celém svém obecném i vnitřním smyslu zůstávají trvale nezapomenuta. A utvářejí
nejen náš osobní život, ale působí kladně či záporně i na celou společnost. Podíl
slov dobrých vůči zlým ve společnosti vypovídá o její lidské vyspělosti. Zopakujme
si výňatek z textu Havlovy eseje Slovo o slovu: „…zdrojem veškerého
stvoření je Slovo Boží. Neplatí to však, přeneseně, i o veškerém konání
lidském…?“ Pakliže chceme prožít dobrý život v dobrém světě, musíme být ke
slovům odpovědni. Nejen k těm, která sami vyslovujeme ale i k těm,
která k nám doléhají.
V knize E. Swedenborga:
Objasněná Apokalypsa, se nachází tato
věta: „Člověk, který zná všechna dobra a všechny pravdy, jaké jen člověk může
znát, avšak který neodpírá zlu, nezná nic.“ (překlad Lenka Máchová). Václav Havel tyto pravdy
bezpochyby znal a odpíral zlu i za cenu osobní oběti, jak to dosvědčil svým životem. R.K.
Obraz bílého koně ve vesmíru
autor: Václav Havel
namalován v roce: 1982
rozměr bez rámu: 31x36 cm
technika malby: olej a tempera
Autor výkladu symboliky obrazu:
Roman Kočur
http://swedenborg-cz.blogspot.cz
Odkaz na obraz Bílého koně ve vesmíru:
www.ahaonline.cz/galerie/zhave-drby/72989/